Dva týdny uběhly jako nic a my jsme se dnes úspěšně přesunuli do Prahy - zatím stále ve čtyřech. Zítra mě čekají mé oblíbené kontroly, tak uvidíme, jestli po procházce po našem krásném městě a následném výšlapu domácích schodů mimčo neusoudí, že nadešel čas. Trochu jsem se bála, že tak usoudilo v půlce minulého týdne, ale jelikož je evidentně rozumné, empatické a tak nějak všeobecně po mamince, nechalo si vysvětlit, že cca dvouhodinový přesun autem s kontrakcema by nám ani jednomu neprospěl. Jen dědeček přišel o možný narozeninový dáreček...
První týden s tetou Ójou a dětmi jsme zvládli skvěle - aspoň si to obě myslíme. Ze začátku nás mírně zaskočila spotřeba jídla. Pečivo, které jsme nakoupily na minimálně první polovinu týdne, jsme skoro spotřebovali hned večer. Omluvou budiž, že tatínek udělal dětem ohýnek a pekly se topinky. Nějak nám ty děti vyrostly a skoro to vypadá, že ty dva menší zkonzumují víc, než háďata odrostlá. Počasí nebylo nic moc, ale vyloženě nepršelo, děcka se nepomlátila, zvládli jsme i výlet do obory a hlavně jsme si pěkně popovídaly :o)). Ve čtvrtek to u nás vypadalo jako ve školce - dorazila teta Titty s Haničkou a Lucinkou a teta Ufína s Ondrou. Škoda, že chalupa není nafukovací, se zvětšujícím se počtem matek evidentně klesá náročnost péče o jakkoliv navýšený počet dětí :o).
Na druhý týden s maminkou se nám zlepšilo počasí a musím říct, že už jsem opravdu nedělala skoro nic. Bylo to fajn.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat