Mikuláš

Musím přiznat, že konec roku (asi tak od října), mi nějak utekl. Pokusím se doplnit alespoň základní mezníky.
Mikuláše jsme měli letos (vlastně loni) velmi vybraného. Mikuláš - Lukáš, anděl - HAD, čert - Yoggee. Naše děti přišli podpořit Vojta a Klárka od Farkašů a abychom využili potenciálu nadané trojice, stavili se cestou do podkroví i u Drobků. Schválně jsem si počkala na schodech a musím říci, že řev, který Kryštof s Čestmírem vyrobili byl ohromující. Po odchodu prý však rychle nabyli původní jistoty a klidu.
U nás vše probíhalo poměrně v klidu. Vojta s Klárkou odříkali básničky, u nás to Ela (která jediná přiznala, že občas zlobí) zvládla i za oba bratry. Také ovšem poznala všechny účinkující. Vojta po chvíli začal nespokojeně provolávat, že ten čert má jeho rohy (no, měl pravdu...) a tato litanie mu vydržela až do  odchodu.
Myslím, že všichni byli spokojeni. Teda kromě HADa, který se musel převlékat ve spoře vytopené místnosti, což mu nesvědčí a navíc mu nešla smýt líčidla...